Číst složení kosmetiky je poměrně jednoduché, jen je třeba si zvyknout. V začátcích vám to může dělat trochu problém. Složení kosmetiky najdete buď na samotném výrobku nebo na krabičce. Sama bych se přikláněla k tomu, aby to výrobci uváděli na výrobek, protože kdo z nás si uchovává krabičky? Na některých výrobcích složení bývá napsané na etiketě nalepené na výrobku, ale je často třeba odlepit vrchní části etikety, což paní v obchodech nerady vidí. Složení kosmetiky najdete pod názvem „složení“ nebo „Ingredients“. Problém je ten, že výrobci mohou název látky uvádět ve zkratce nebo celým jménem (to už jsme zvyklí například u „Éček“ v jídle). Já jsem začínala tak, že jsem se naučila zkratky (PEG, SLS,…) a měla jsem radost, když jsem je ve výrobku nenašla, protože jsem neznala jejich celý název. Tak jsem si vytvořila seznam fujtajblů do telefonu a začala jsem složení kosmetiky projíždět pomocí něj. Je to sice na delší dobu, ale postupně se v tom zorientujete. Látky, které jsou uvedené na začátku seznamu, je ve výrobku největší množství směrem dolů se procentuální zastoupení látky ve výrobku zmenšuje. Pokud tedy najdeme nějakou škodlivou látku na posledních místech, mohli bychom někdy přimhouřit oko. Pokud je však taková látka mezi prvními, ihned výrobek odložte, vyhoďte nebo v horším případě někomu darujte, v tom lepším vůbec nekupujte. Tím, že výrobek nekoupíte a v ideálním případě žádný výrobek od téže značky, dáte jejím výrobcům najevo, že o takovou kosmetiku nestojíte a že je třeba dělat něco jinak…
Čeho si všímat především:
- množství složek ve výrobku – čím méně, tím lépe.
- prvních míst složení výrobku
- zkratek (např. PEG, SLS, SLES, EDTA, DEA, BHA, BHT), čísla (např. Polysorbate 60, 80 atd.) a přípony -cone, -siloxane a -conol
- parabenů (přípona -paraben)
- slov „Parfum“, „Aroma“
- barviv označující se písmeny CI + číslem (např. CI 77491)
Víte, jaká specifika musí mít každý obal kosmetického výrobku? Koukněte sem.
