jedy v kosmetice | Jedy v kosmetice

přírodní kosmetika, jedy v kosmetice

Nespoléhejte na to, že složení přírodních výrobků je stále stejné, jiná šarže může mít trochu odlišné složení.
Přírodní výrobky mohou mít pokaždé jinou konzistenci, barvu nebo vůní. Každá šarže může být maličko jiná.
Nespoléhejte na to, že všechny výrobky od jedné značky jsou bez chemikálií, stává se, že více výrobků dokonce z jedné řady má jiné složení, takže například krém na ruce s vůní kokosu může být bezpečný, ale ten s vůní manga už může obsahovat škodlivé látky.
Než si koupíte výrobek a esenciálními oleji, požádejte nejdříve o vzorek kvůli možné alergické reakci. Takové výrobky navíc nebývají levné. Nepodceňujte ani oleje na vlasy, i ty mohou alergii způsobit, pálí vás pak oči, teče z nosu a plní se vám dutiny, dokud přípravek nesmyjete.
Pokud se zpočátku ve složení kosmetiky neorientujete, sázejte na oleje. Oleje většinou neobsahují příměsi chemických látek.
U přírodní kosmetiky dejte pozor na datum spotřeby výrobku. Tím, že jsou v ní pouze přírodní konzervanty a neobsahuje parabeny (tedy chemické konzervanty) může byt náchylnější na napadení bakteriemi (např. při sahání prstem do krému). Pokud krém potřebujete na nějakou dobu odložit, uskladněte ho v lednici.
Z přírodní kosmetiky jdou nejhůře vybírat krémy na opalování a řasenky. Krémy dělají často nevzhledné bílé šmouhy a řasenky zase černé pandí oči. Každému sedí něco jiného, je tedy třeba zkoušet a zkoušet a najít si tu svou.
Pokud vám vadí vůně chemických samoopalovacích krémů, bohužel se jí nevyhnete ani u těch přírodních za velké peníze.
Kokosový olej skutečně není zkažený, když je v teple tekutý a v chladu tuhý 😉

Pocení je téma většiny lidí, ne všichni o něm však rádi mluví. Podívejme se na problematiku pocení, deodorantů a antiperspirantů bez okolků.

Pocením se tělo přirozeně ochlazuje, zbavuje se tak zároveň odpadních látek (toxiny vzniklé látkovou výměnou). V potu jsou také obsaženy feromony, kterými lákáme jedince opačného pohlaví. Pot je tvořen z 99 % vodou, a to zbylé 1 % (minerály, soli, bílkoviny, …) vytváří živnou půdu pro bakterie. A právě pot a bakterie vytváří nežádoucí zápach, který se snažíme deodoranty či antiperspiranty překrýt.

Víte, jaký je rozdíl mezi deodorantem a antiperspirantem? Antiperspirant ucpává potní žlázy a brání tak pocení a zároveň odvádění toxinů z těla. Deodorant pocení nebrání, neucpává potní žlázy, jen ničí bakterie způsobující zápach. Ať už zvolíme jedno nebo druhé, měli bychom si dát pozor na látky, které by nám mohly uškodit. Jsou to především:

Parabeny: konzervanty bránící kažení výrobků, od roku 2004 se řeší jejich dopad na zdraví a potenciální riziko vzniku rakoviny
Hlíník (Aluminum Hydrate, Aluminum Chlorohydrate): těžký kov ucpávající potní žlázy, označuje se také jako možnou příčinu rakoviny prsu
Triclosan: dezinfekční látka narušující přirozené chování našich hormonů, z důvodu obavy o vzniku rezistence bakterií EU jejich používání v kosmetice zakázala, v zákazu však vynechala deodoranty, ústní vody a zubní pasty
Propylenglykol (Propylene Glycol): levná syntetická látka zabraňující vysychání výrobku, používá se také v nemrznoucích směsích, které známe z auta. Lehce proniká kůží a umožňuje tak i dalším látkám do kůže lehce proniknout. Problém nastává tehdy, když je výrobek plný chemie, která je díky této látce lépe vsáknuta do kůže.

Skutečně je možné nahradit strašáky chemické kosmetiky přírodními látkami? Samozřejmě! Problém je totiž především v tom, že přírodní látky jsou o dost dražší, než ty chemické a jelikož je ze strany zákazníků velký tlak na cenu výrobků, výrobci se tomu přizpůsobují…

MYCÍ PĚNIVÉ LÁTKY

Správné mýdlo, šampon nebo zubní pasta přece musí pěnit, že? Známé pěnivé látky Sodium Lauryl Sulphate (SLS) a Sodium Laureth Sulphate (SLES) jsou v přírodní kosmetice nahrazovány tzv. acylglutamáty (látkami s názvem Glutamate nebo Glucoside). Ty jsou velmi šetrné a taky velice drahé. Další možností je Ammonium Lauryl Sulphate, který už není tolik šetrný, ale zato je cenově přijatelnější.

KONZERVANTY

Pokud výrobek obsahuje vodu, musí v něm být konzervanty. Voda je totiž životodárná, a to i co se týče života mikroorganismů. Pár dní po otevření takového krému s vodním základem bez konzervantů se z něj stává nebezpečná bomba. Nejznámějšímu konzervanty jsou parabeny, ty jsou výrobci pomalu nahrazovány fenoxyetanoly. Co se týče vlastností těchto látek, není to žádná výhra, ale cílem nebylo nahradit parabeny méně škodlivou látkou, ale jinou, o které se tolik nemluví, a tudíž ji lidi ještě neznají. V přírodní kosmetice se využívají přírodní konzervanty jako jsou éterické oleje, alkohol, rostlinné výtažky a sůl. Využívá se taky kyselina benzoová (Benzoic Acid), kyselina salicylová (Salicyl Acid), kyselina sorbová (Sorbic Acid), kyselina dehydrooctová (Dehydroacetic Acid), alkohol (Alcohol), benzyl alkohol (Benzyl Alcohol) a sorban draselný (Potassium Sorbate). Bohužel všechny tyto vyjmenované konzervanty patří mezi potenciální alergeny a nedoporučuje se je nanášet na citlivou pokožku.

EMULGÁTORY

Emulgátory spojují olejovou a vodní složku ve výrobku. Běžně se používají PEG deriváty nebo látka Cocamide DEA. V přírodní kosmetice se používá přírodní glycerin, rostlinný lecitin a přírodní mastné kyseliny. Konkrétně se jedná o látky Glyceryl Stearate, Cetearyl Alcohol, Cetearyl Olivate, Sorbitan Olivate, Behentrimonium Methosulfate, Polyglyceryl-4 oleate, Sodium Stearoyl Lactylate, Cera alba a Lanolin.

ROPNÉ DERIVÁTY

Minerální oleje, vazelína nebo propylenglykol na pokožce tvoří neprodyšný film, kterým nic nepropustí, nečistoty, mráz ani vyživující látky. Na jednu stranu dobré, na druhou taková pleť po nějaké době začne strádat, bude vysušená a mdlá. Ropné deriváty jsou dobře nahradit přírodními látkami, které navíc poskytnou vaší pleti výživu, např. včelím voskem, bambuckým máslem, které chrání i před slunečními paprsky, a rostlinnými oleji (jojobový, mandlový, …)

SULFÁTY

Sulfáty bohatě pění a odmašťují bez toho, aniž by na pokožce zanechali nepříjemný film. Nadměrně pokožku vysušují. Šetrnou alternativou sulfátů jsou cukerné tenzidy nebo saponifikované oleje. Na rozdíl od průmyslových sulfátů nevysušují ani citlivou pokožku a dobře čistí. Konkrétně jde o látky Sodium Lauryl Sulfoacetate, Disodium Cocoyl Glutamate a Decyl Glucoside.

O hliníku už jste jistě slyšeli. Mnozí z vás jste také nejspíš z obav o své zdraví přešli na přírodní antiperspiranty, tzv. přírodní deo krystaly. Je to ale výhra?

S hliníkem se v kosmetice můžeme setkat klasicky v deodorantech a antiperspirantech, ale také rtěnkách a některých zubních pastách. Nejznámější z nich je Aluminum Chloride, Aluminum Citrate, Aluminum Chlorohydrate, Potassium Alum a Ammonium Alum. O hliníku se obecně říká, že může způsobovat rakovinu prsu. Podle nejnovějších testů na potkanech se zjistilo, že hliník je škodlivý podle množství, které pronikne do kůže (velké části neproniknou vůbec, malé ano), ale rakovinu nezpůsobuje. Těžko říci, zda se tomu dá výsledkům z experimentů s potkany věřit pokud jde o člověka…

Přírodní deo krystaly s hliníkem

Jedná se o soli kyseliny sírové Potassium Alum (síran draselno-hlinitý či kamenec draselný) a Ammonium Alum (síran amonno-hlinitý či kamenec amonný) jsou známé jako přírodní krystaly a také obsahují hliník. Tím, že jsou tyto látky větší, než ostatní druhy hliníku, hůře pronikají do pokožky. Ovšem tyto sloučeniny jsou dobře rozpustné ve vodě a s tou se dostanou do kontaktu buď při nanášení na pokožku, kdy záměrně krystal vlhčíme pro jeho efekt, nebo při samotném pocení. Takový navlhčený kamenec se tak začne rozpadat na jednotlivé části (ionty) a hliník je opět na světe. Hlinitý ion je dokonce 6× menší než obávaný strašák Aluminum Chlorohydrate, lépe se tedy vstřebává do pokožky. A teď babo raď…

Silikony se vyskytují téměř v polovině běžné kosmetiky. Co jsou zač a proč jsou výrobci tak oblíbené?

jedy v kosmetice, přírodní kosmetika

Základem silikonů je křemík, který jim dal název odvozený ze svého latinského jména – Silicium. Silikony jsou látky nerozpustné ve vodě a mají mnoho využití – používají se ve stavebnictví, v plastické chirurgii a také v kosmetice. Můžete s nimi tedy zadělat nedokonalosti koupelnového obložení, zvětšit prsa nebo zahladit vrásky na obličeji. Ale vraťme se ke kosmetice… Tam se silikony často užívají především proto, že jsou levné. Jako bonus také vytváří příjemný film na kůži a krásně uhlazují neposlušné vlasy, které jdou díky nim lehce rozčesat a krásně se lesknou. Ovšem stejně jako každá mince má dvě strany, i silikony mají svou druhou stránku… Tím, že silikon uzamkne pleť nebo vlas tak, že na nich vytvoří jemný film, zabrání vstřebávání dalších látek, a to samozřejmě i těch dobrých. Přípravek tak může obsahovat množství prospěšných, vyživujících látek, ale ty se ke svému cíli nedostanou. Vlas tak dále schne a na pleti se mohou objevovat různé neduhy díky silikony ucpaným pórům. V přírodě, kam se silikony dostávají smýváním z pleti nebo vlasů kanalizací, jsou špatně rozložitelné a v přírodě se tak hromadí. Ta si s nimi není schopna poradit. Navíc existují silikony, které jsou zdraví nebezpečné. A co potom dělají s přírodou? Jedná se o Cyclotetrasiloxan, který dělá problémy s reprodukcí a měl by být v EU brzy zakázán. Dalším nebezpečným silikonem je Cyclopentasiloxan, který obsahuje zbytky Cyclotetrasiloxanu. Jedno je jisté, v přírodní kosmetice nemají silikony co dělat a jsou certifikačními společnostmi v přírodní kosmetice zakázány.

A jak je na obalu výrobku poznáte? Koukněte sem.

Zajímá vás, jaké informace jsou na obalech kosmetiky povinné? Pojďme se na ně podívat.

jedy v kosmetice, přírodní kosmetika, jak číst složení kosmetiky, jak číst obaly kosmetiky,

Název a funkce výrobku – z názvu výrobku nebo jeho tvaru musí být pochopitelné, jaké použití výrobek má
Složení výrobku (Ingredients) – názvy všech surovin použitých ve výrobku se uvádějí dle databáze Mezinárodní nomenklatury kosmetických přísad (International Nomenclature Cosmetic Ingredients – INCI) latinsko-anglickými názvy. Suroviny jsou vypsány sestupně podle jejich množství obsaženém ve výrobku, tzn. první vypsaná látka je také látka ve výrobku nejvíce obsažená. Suroviny o menším množství než 1 % se mohou řadit na konci seznamu libovolně.
Název firmy či jméno odpovědné osoby – uvedena by měla být i adresa a v případě, že výrobek není produktem EU, musí být uvedena informace o zemi původu
Objem/hmotnost výrobku – uvádí se v gramech nebo mililitrech, povolená odchylka je ± 5 %.
Číslo šarže výrobku – hodí se při případné reklamaci, kdy výrobce dle tohoto čísla lépe dohledá období výroby produktu a užité suroviny, může tak snáze přijít na chybu, která ve výrobě vznikla
Doba spotřeby výrobku – buď se uvádí jako „minimální doba spotřeby“ nebo „datum minimální trvanlivosti“, kdy na výrobku najdete doporučené datum, do kterého by se výrobek měl od otevření spotřebovat. Nebo na obalu najdete symbol otevřeného kelímku (PAO – Period After Opening) s číslem a písmenem „M“ označující měsíce. Symbol otevřeného kelímku a v něm 12 M znamená spotřebovat výrobek 12 měsíců od jeho otevření.